Publikace

Rodičům pomůže praktická příručka

Usnadnit život rodičům dětí, které se léčí se šilháním nebo tupozrakostí, chtějí odborníci zdravotnického centra Ottlens. Proto připravili praktickou příručku pro blízké osoby malých pacientů.
„Šilhání a tupozrakost patří k vážným vadám, které se objevují už v dětském věku. Pokud se pacient neléčí nebo je léčba zanedbávána, mohou ho poznamenat na celý život,“ objasňuje oftalmoložka Lenka Ottová. Naštěstí se dají obě vady odstranit, ovšem léčba klade vysoké nároky nejen na dítě, ale i na okolí malého pacienta. „Je třeba kontrolovat nošení brýlí a dodržovat zásady okluzní terapie. Cvičit nemocné oko nestačí jen v ortoptické ordinaci, musí se pokračovat i doma,“ říká Ottová. „Pokud bych tvrdila, že je to pro rodiče hračka, lhala bych.“
Správně motivovat je proto podle ní nutné nejenom pacienty samotné, ale i jejich okolí. Především na rodičích záleží, zda jejich potomek bude mít zdravý zrak. „Najednou se na ně hrne celá lavina pokynů a zásad, čelí záplavě informací z oboru, který jim není blízký, a to ve chvíli, kdy je jejich vnímání oslabeno strachem o zdraví dítěte,“ připouští lékařka. Přitom pokud rodiče správně nepochopí podstatu problému, mohou jej podcenit a nevědomky dítě trvale poškodit. „Tyto oční vady se dají léčit pouze v předškolním a raně školním věku, potom už je pozdě,“ zdůrazňuje Ottová.
Nová příručka přináší popisy zásad okluzní terapie, radí, jak dítě motivovat k jejich dodržování, který okluzor zvolit a jak jej správně používat. Rodiče v ní naleznou návrhy her a činností, které stimulují činnost nemocného oka. Příručka jim radí, jak vybrat správné brýle a skla, jak používat oční kapky. Obeznámí je s principem jednotlivých zrakových vad, v orientaci pomůže slovníček termínů. Příručka odpovídá také na otázky, které rodiče nejčastěji pokládají, a vyvrací nejrůznější škodlivé mýty a „babské rady“. Posloužit by měla i učitelkám, prarodičům, chůvám...

Dotazy čtenářů

Odpovídá oční lékařka Lenka Ottová.

Paní doktorko, je tupozrakost skutečně tak závažná oční vada?
Pokud se tupozrakost neléčí, zůstává jedno oko trvale nefunkční. Nevytvoří se prostorové vidění, pacient si nemůže zvolit povolání, které se mu líbí, v dospělosti má potíže při řízení auta apod. I kdyby měl druhé oko zcela zdravé, co když si právě toto zraní? Takové tragédie se nestávají často, ale nic nelze vyloučit. Přitom se dá problémům předejít, i když připouštím, že léčba je pro dítě i rodiče náročná. Její součástí je celodenní nošení brýlí, pravidelná návštěva lékaře a ortoptické ordinace, cvičení doma, dodržování okluze... Když dítě šišlá, připadá nám samozřejmé chodit k logopedovi. A pokud má křivé zuby, dostane rovnátka... To, že dítě používá jen jedno oko, zatímco druhé se stává tupozrakým, není na pohled patrné. Nepodceňujme však tuto vadu. Jde přece o zrak, smysl snad nejcennější.

V naší rodině se vyskytuje tupozrakost. Synovi brzy budou tři roky, ale já nevím, zda by vyšetření zvládl. Je hyperaktivní a nemám dobré zkušenosti s návštěvou specializovaných lékařů. Obvykle to začíná už v čekárně, kde „zlobí“ a budí nežádoucí pozornost starších spolupacientů. Občas mi i někdo ze zdravotníků dal najevo, že takto rozjíveného kluka nelze pořádně vyšetřit. Mám s návštěvou u vás počkat, až bude starší?
To bych neradila. Je důležité odhalit tuto vadu do tří let věku, se cvičením se začíná kolem čtvrtého roku. Čím dříve tím lépe. Ostatně na hyperaktivní děti jsme v našem centru připraveni. Všechny sestřičky mají malé děti, ortoptistka disponuje bohatými zkušenostmi. Nebojte se, víme jak na to.

Šilhání (strabismus) je velice specifický problém. Ačkoliv nepochybuji o kvalitách zdejších očních lékařů, je vůbec možné, aby se pacientům ve městě velikosti Šumperka dostalo skutečně špičkové péče?
Je pravda, že musíme neustále sledovat nové trendy léčby a neopomíjet ani zkušenosti kolegů. Proto Ottlens spolupracuje se známou českou kapacitou v oboru - doktorem Miroslavem Dostálkem, strabologem a specialistou na dětskou oftalmologii, který v závažnějších případech odstraňuje šilhání i operativně.