Chceme všechno prokouknout!

Kampaň Chceme všechno prokouknout!

Zdravotní sestry se vydají na návštěvu mateřinek

Šumperk - Zdravotní kampaň Chceme všechno prokouknout! zahájilo pod záštitou města Šumperka Oční centrum Ottlens. V následujících měsících se zdravotníci chystají navštěvovat mateřské školy na Šumpersku. Mají připraven výchovný program pro předškoláky, po kterém děti budou moci podstoupit orientační vyšetření zraku. Cílem screeningu je včas odhalit oční vady, především nebezpečnou tupozrakost.

„Stále se u školáků setkáváme s problémy, jejichž zachycení v raném věku mohlo předejít výskytu komplikací. Ideální by bylo vyšetřit každé dítě před třetím rokem věku, ale existuje řada objektivních důvodů, proč rodiče těžko hledají cestu do ordinací specialistů,“ připustila Lenka Ottová, vedoucí lékařka zdravotnického centra Ottlens. „Přemýšleli jsme, jak to rodičům usnadnit, a zrodila se kampaň Chceme všechno prokouknout!“ dodala.

Poměrně častou příčinou poruchy vidění je tupozrakost, kterou trpí asi tři děti ze sta. Mnohdy zůstává neodhalena a ve chvíli, kdy je diagnostikována, bývá na řešení již pozdě. „Někteří rodiče spojují první návštěvu očního lékaře se začátkem školní docházky nebo dokonce mají za to, že stačí, když o jejich potomka pečuje pediatr. Neuvědomí si, že ordinace dětských lékařů nejsou přizpůsobené k podrobnému očnímu vyšetření,“ uvádí Ottová své zkušenosti z praxe.

Odstartovaná kampaň by měla rodiče upozornit na závažný problém a učinit první krůčky v oblasti prevence. „Osobně bych se jako matka nespokojila jen s orientačním screeningem, raději bych navštívila oční ordinaci. Chápu však rodiče, kteří se k tomuto kroku těžko odhodlávají,“ řekla lékařka. Ví o případech, kdy matky vyšetření u lékaře odkládají v obavách, že jejich potomek nebude chtít „číst“ obrázky či jinak spolupracovat. Většina rodičů se podle názoru Ottové bojí zbytečně, připouští však, že některé malé děti přece jen může prostředí plné nezvyklých přístrojů zaskočit. Kampaň Chceme všechno prokouknout! má děti mimo jiné i připravit na budoucí návštěvu ordinace specialisty. „Ve známém prostředí si vyzkoušejí, že vyšetření u očního lékaře jsou bezkontaktní a bezbolestná. „Díky tomu se v budoucnu snad budeme méně často setkávat s případy, že dítě pohled na vyšetřovací přístroj vyděsí, odmítne se k němu byť jen přiblížit a rodiče odejdou domů s nepořízenou,“ domnívá se Ottová.

O výsledky screeningu projevila zájem Česká společnost dětské oftalmologie a strabologie. „Se souhlasem rodičů vyšetřených dětí je předáme,“ uvedla lékařka. Mateřské školy budou informovány o vyhodnocení vědecké studie.
V případě zájmu ze strany veřejnosti zdravotníci kampaň rozšíří i na Jesenicko. „Z vystoupení sestřiček ve školkách vznikne videoklip, který bude možno zhlédnout na webových stránkách Ottlensu nebo v čekárně oční ordinace,“ dodala Hlavsová.

O kvalitě zraku rozhodují první roky života

Tupozrakost (amblyopie) je snížená schopnost vidění způsobená tím, že řídící centrum v mozku se nenaučilo správně rozpoznávat příslušné obrazové vjemy. Na oku samotném obvykle nelze rozpoznat změny. Proto odborníci spíše než o oční vadě hovoří o špatné spolupráci oka a mozku.

Tupozrakost lze odstranit jen ve velmi nízkém věku. „Okolo devátého roku je vývoj spolupráce mozku a očí v podstatě ukončen, na nápravu je pozdě,“ objasnila lékařka Ottová, podle níž malým pacientům doslova běží čas.
Čím dříve se léčba zahájí, tím větší je naděje na vyléčení. „Statistiky hovoří jasně: děti do čtyř let věku se podaří vyléčit v 84 procentech případů, u pacientů od čtyř do šesti let klesá naděje na zdravý zrak k 75 procentům a nad šest let je už jen 51procentní,“ zdůraznila Ottová.

Pokud dětský mozek vyhodnotí vjem z jednoho oka jako méně ostrý, začne ho potlačovat. Zrakové podněty ze slabšího oka vyřadí. Takto postižený člověk vidí nemocným okem jako přes matné sklo. Dítě si to často ani neuvědomí, protože druhé oko pracuje normálně, prakticky se však stává jednookým a nevyvine se u něj schopnost prostorového vidění. Nedokáže správně odhadovat vzdálenosti, špatně se orientuje v prostoru, což mu v budoucnosti mimo jiné zkomplikuje výběr povolání. Lidé s tupozrakostí mají problémy při řízení auta, silně hendikepovaní jsou v kolektivních sportech, zapomenout musejí na kariéru vědce či lékaře, který pracuje s mikroskopem a dalšími podobnými přístroji. „V čase rychle se rozvíjejících 3D technologií si ani nedokážeme představit, jaké problémy budou mít lidé s tupozrakostí v blízké budoucnosti,“ obává se Ottová. 3D monitory se stávají samozřejmostí a výrobci softwaru s nimi začínají počítat. A tak se může stát, že tupozraký člověk bude mít už za pár let potíže sehnat běžné kancelářské zaměstnání.
Mnozí lidé problémy s očima podceňují, protože mají za to, že žijí v éře kontaktních čoček a laserových operací navracejících zrak. Neuvědomují si, že operace, čočky nebo brýle pomáhají vyrovnat se s refrakčními vadami, jako jsou krátkozrakost, dalekozrakost nebo astigmatismus. Při tupozrakosti však nepomohou.

„Neléčená tupozrakost zůstává jednou provždy,“ varuje Ottová. „Při těžké tupozrakosti pacient stěží rozezná roztažené prsty ruky na vzdálenost jednoho metru.“ Pokud zdravé oko postihne úraz, tupozraký člověk prakticky oslepne.